Co se jevilo býti slabinou víkendu - tedy nedělní pracovní povinnosti manželky - ukázalo se nakonec býti přínosným: zkombinovali jsme dvě zcela rozdílné ( a obě povedené ) akce.
Jak k tomu došlo? Kolíček se nenechal odradit matoucí předpovědí počasí a zmizel do Tisé, my museli zůstat doma... Ovšem nečekaně se nám ozval Hoe, jestli něco nespácháme i s dětmi v Jizerkách. Povídám: „Kámo, s výletem je to blbý, Evča provádí v Desné na dni otevřených dveří ve sklárnách….tak tam asi zajdeme kouknout….leda že byste se chtěli přidat….“. Hoe na to k mému překvapení slyšel a nakonec jsme ukuli plán: prohlídka výroby ve sklárnách, návštěva Riedelovy hrobky ( kde jsme dosud nikdy nebyli ) a pak společné zmizení do hor.
Exkurze ve sklárnách byla až nečekaně skvělá. Člověk se dostane tam, kam je běžně přístup odepřen a přesvědčí se, co vše je nezbytné vědět a umět, aby vznikl malý korálek. V mých očích naprostá alchymie a obdiv sklářům. Každému vřele doporučuji využít případnou budoucí možnost se o tom přesvědčit. Cestou k Riedelově hrobce jsme zažili nečekané příjemné setkání, kdy nás oslovila paní stoupající stejným směrem. Že prý nás zná, poznala děti i psa….prý z videí… To bylo pro mě překvapující, přeci jen záměrem mých videí je tvorba pro ty, se kterými se osobně známe. Paní smutně ukázala na berle - sama do Jizerek ráda chodívala, teď už je to pro ni těžší…a tak alespoň prostřednictvím našich filmů se tam podívá. Na dálku jí tímto přejeme hodně zdraví a aby na jí milá místa mohla vyrazit osobně….
….v poledne už nás polky lesy nad Ferdinandovem. Bezambiční den…žádné honění po skalách, byť Hoe původně navrhoval Mařenu, nakonec ale kývl na přelezení Traverzu pod Orlím hnízdem, kde ještě nebyl. V místě, kde mi Hoe - jakožto prvolezec- zmizel za výběžkem členité stěny z dohledu, změnil obvyklý směr výstupu a dostoupil vrchol variantou, jíž jsem nikdy nelezl. Pro děti ( které, jak jsme zjistili, náhle vyrostly z lezeček ), to byl silný zážitek a musely zabojovat. Tomu, kdo by nás sledoval třeba dalekohledem z protější Krásné či Divé Máří, museli bychom připadat jako mravenci rejdící v žulové stěně. Úplně stejně jsme my pozorovali všudypřítomné velké lesní mravence, vláčející se s kořistí kamsi do tmavých trhlin skal - a prakticky neustále jsme šimrající mravence museli ze sebe sklepávat. Přeci jen - byli jsme na jejich území….chudák Hoe odseděl dlouhý čas v sedáku pod vrcholem, aby na dětské lezce v klíčovém místě viděl, já se naopak celkem naběhal nahoru a dolů kvůli záběrům….a tak jedna společně vylezené cesta bohatě stačila….vše bylo tak, jak mělo být - dobrá společnost na krásném místě….
Mravenci nám snad krátké vyrušení prominou....