Pochopila jsem,že se nemá říkat dětem a vytvořit v nich strach ,,počkej až přijde taťka domu" tolik chyb si člověk uvědomuje u tohodle hovoru.

Mnoho zajímavých úhlů pohledu ... velmi obohacující! Za mne se to dobře poslouchá. Těším se na další ...

Jednoducho povedané a perfektne vysvetlené. Srdečná vdaka za refresh.

úžasná přednáška, díky

Děkuji za vaši práci a energii , moc mi to pomohlo ....díky

Moc dekuji za cenne informace 😊

Super přednáška, vysvětleno báječné .

Včera jsem 4 leté dceři nedovolil (snad vlídně) opustit vanu dřív než v ní uklidí hračky a byla to teda hrůza, kde střídala absolutní řev, pláč a volání maminky. Dotoho mi to ještě chodila sabotovat maminka, jestli ji nezabíjim a nemá ji už vzít, ale nakonec to uklidila. (dcera) Dobrej pocit jsem z toho teda neměl, připadala mi taková zlomená, že jsem ji pokořil a přemejšlím, jak se k tý situaci postavit příště líp. Kupodivu uplynula půlhodinka a chtěla číst pohádku. Rád bych slyšel názor jestli jsem pochopil toho vlídnýho tyrana dobře, nebo ji jako pitomec zadělávám na nějaký komplex méněcennosti. :/

@veronikakoliskova2746

8 ай бұрын

Tak mám radost že Vám mohu dát zpětnou vazbu ze života. Příklad z reálného zivota. Matka svoji dcerku už od malička nevedla k tomu, že si má po po sobě uklízet ( byla dost živelná) : že rodiče nejsou slouzi a poskoci ( matka sama věci nechávala jak si leží a běží, byla metlálně zaměstnána jiným, důležitějším : životem...takže partner uklízel i po manželce nakonec.. To že jí říkal, že by aspoň nějaké elementární uspořádání mělo být, nemělo efekt: nevedli ji k tomu asi manželčini rodiče, trávila dost životního času hlavně hraním pc her) takže dcerka pak sebou v pokojíčku v 10 letech mlátila hlavou o zeď a říkala, že to se radši zabije: když otec po ni chtěl aby 10 krát napsala větu : "Nebudu dávat horký kastrol na plastový parapet" ( rozhodla se udělat si karamel podle vzoru z y.t.) To byl v hororové verzi vidět mentàlní odpor udělat něco, co po ní chce rodič: tam bylo spíš normální, že rodiče vlastně dělají to, co chcou děcka.

@veronikakoliskova2746

8 ай бұрын

Ono když si po sobě neuklidí ta dcerka, tak si zvykne,že to udělá někdo jiný....a myslíte si, že si bude toho slouhy vážit? Děti i ženy( pokud bude chlap skákat, jak si žena píská : víte jak to myslím) nemají respekt k někomu nad kým mají moc( tak to vnímám já)' ta dcerka si toho svého otce za jeho dobrotu a laskavost VŮBEC nevážila....(to mi věřte, koukám na tu vztahovou dynamiku jako současná partnerka) Čím měkčí ohebný rodič,tím větší kalibr děcko. Dítě potřebuje laskavé HRANICE, pravidla, naučit se RESPEKTU a potom je dcerka měkkoučká jak máslo když ví, že má BEZPEČNÉ HRANICE. V reálu jsem zažila, jak se to děcko pak neumí "vlést do kože" je cloumané tim svým pocitem moci a cítí se vzápětí úzkostně a je pak agresivní a útočí.

@veronikakoliskova2746

8 ай бұрын

A paradoxně ta dcera nevedena k pořadku a disciplíně komplexem méněcennosti trochi trpí protože si potřebuje potvrzovat tu svou převahu, že je dokonalá ( frustrace když narazí,;že její sebeobraz má díry, když se jí hned něco nepodařilo trpěla jako zvíře....že není dokonalá jak jí říkala maminka že je, dcera nevěděla, že krůčkem po krůčku se všichni učíme a pak můžeme být při získání dovednosti sami na sebe hrdi: a zažije si úspěch, ne frustraci...): ale po pravdě nikdo jiný venku s ním tu hru o její dokonalosti hrát nebude... ....narazila jsem pak náhodou na krásný citát v tomhle duchu, který mi dal odpověď, který to celé vystihuje a je asi v tomto duchu: "Pokud nenaučíte své děti hranice s laskou, udělá to pak svět bez lasky za vás."

@prasavec0009

4 ай бұрын

​@@veronikakoliskova2746 Právě mi je dnešní zbožšťování dětí a chránění je proti všemu "nehezkému" proti srsti. Moc jsem neměl na děti čas, ale to jsem změnil a věnuji se jim mnohem víc. Žena do mě neustále tlačila liberalismus k dětem, ale vždy, když byla situace nezvladatelná, tak stejně jednala silou, což mi příjde tragikomický.Teď prostě navrhnu jak co bude ona začne vyjednávat a nakonec se nějak domluvíme. Když situace vyžaduje, tak je jasný jak to bude a je to bez okolků. Na případný řev jsem už imunnější, kupodivu se díky tomu už toto téměř neděje, jenom teda když je unavená, nebo hladová. Když se na to dívám zpětně, tak jsem toho hodně pochopil aktivním časem s dětma a přesně jak říkáte v posledním odstavci, když ji nenaučím konfrontovat já, tak kdo zastoupí moji neschopnost.. Ve výsledku mě už nepříjde jako žádná tragédie, že dítě řve a beru to jako že objevuje zákonitosti světa kolem sebe.

Zatim jsem na začátku. Ale uz je to treti Vase přednáška. K tomu vztahu se sourozenci..co kdyz je ten sourozenec toxický(vsichni jsou spatni...ja jsem chudak..a tak..)? Tam je asi prave ta sila ukazat..ze toto ne...?