V polovině srpna (19.8.2023) se náš spolek zúčastnil vycházky za motýly, kterou pro nás připravil Jaroslav Porš, lepidopterolog z Ústecka. Na Příbramsko jezdí pravidelně každým rokem s cílem návštěvy několika lokalit s výskytem vzácnějších druhů motýlů. Jednu takovou lokalitu máme na Dobříši přímo „za humny“ a předpokládám, že většina z vás o ní neví. Jedná se o lesní louku u Vlašky, kam se chodí procházet řada Dobříšáků.
S Jardou jsme měli sraz v 9:00 u židovského hřbitova. Při současných vedrech je to na motýly čas tak akorát, aby se po ránu dostatečně prohřáli a začali létat. Ze spolku jsme se sešli čtyři - Tony, Víťa, Míra a já, krom toho šel také můj syn Kryštof. Když vyrážíte na motýly, má to tu výhodu, že vám k tomu stačí jediná věc a tou je síťka na motýly (aktuálně stojí okolo 2000 Kč, což není zas tak velká investice, lepidopterologie tak vyjde vlastně i levněji než ornitologie, u které potřebujete dalekohled, který bývá o dost dražší), my jsme byli vybaveni celkem třemi kousky. Louku jsme procházeli systematicky v rojnici od východní strany k západní a zpět. Louka určitě patří k hodnotnějším v okolí Dobříše, takto květnatou louku už dnes uvidíte málo kde, na většině hospodářsky obhospodařovaných luk totiž převažují konkurenčně silnější traviny. Celkem se nám podařilo odchytit 27 druhů denních motýlů: běláska řepkového (Pieris napi), běláska řepového (Pieris rapae), běláska hrachorového (Leptidea sinapis), běláska zelného (Pieris brassicae), ohniváčka černokřídlého (Lycaena phleas), ohniváčka černoskvrnného (Lycaena tityrus), ohniváčka černočárného (Lycaena dispar), ostruháčka dubového (Neozephyrus quercus), soumračníka podobného (Pyrgus armoricanus), soumračníka čárečkovaného (Thymelicus lineola), modráska jehlicového (Polyommatus icarus), okáče poháňkového (Coenonympha pamphilus), okáče lučního (Maniola jurtina), okáče kluběnkového (Erebia aethiops), okáče pýrového (Pararge aegeria), okáče bojínkového (Melanargia galatea), okáče prosíčkového (Aphantopus hyperantus), perleťovce stříbropáska (Argynnis paphia), perleťovce velkého (Argynnis aglaja), perleťovce malého (Issoria lathonia), perleťovce nejmenšího (Boloria dia), žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni), žluťáska čičorečkového (Colias hyale), babočku bílé C (Polygonia C-album), babočku paví oko (Inachis io), babočku síťkovanou (Araschnia levana) a babočku admirála (Vanessa atalanta). Ze zajímavějších (vzácnějších) bych zdůraznila tři druhy: ohniváčka černočárného, soumračníka podobného a okáče kluběnkového. Poslední zmiňovaný byl zároveň i hlavním cílem naší výpravy.
Ohniváček černočárný je evropsky významný druh a zároveň je chráněn i českou legislativou v kategorii silně ohrožený, tento druh je vázán na šťovík a setkat se s ním můžete na mokrých loukách např. v okolí vodních toků a ruderálních mokřadech, aktuálně se druh šíří z Moravy do Čech, kde je mnohem častější. Před dvěma lety jsem sama tento druh viděla na vlhčí loučce severně od Staré Huti.
Dalším spatřeným vzácným druhem byl soumračník podobný. Soumračníci „šedivé barvy“ rodu Pyrgus se od sebe obecně dost špatně poznávají, u nás jich žije šest druhů, a k přesnému určení je často potřeba pitva jedince. To naštěstí nebylo v případě našeho soumračníka nutné, Jarda ho určil dle časového období výskytu. Tento druh je vázán na mochny a jahodníky, vyhovují mu stepní lokality nebo květnaté louky. V ČR je veden dle Červeného seznam mezi ohrožené druhy (EN).
Poslední zmiňovaný, okáč kluběnkový (v Červeném seznamu veden jako ohrožený - EN), je druh vázaný na lesostepi a prosvětlené lesy, kde na vhodných světlinách klade svá vajíčka na trávy konkrétně: sveřep, válečku a třtinu. Aktuálně se vyskytuje pouze v Čechách (jižní Čechy a střední Povltaví) a to jen ostrůvkovitě, důvodem je úbytek stepních lokalit v pozdějším stádiu sukcese (=vývoje) a úbytek světlých lesů, protože současné lesnictví preferuje zapojené porosty. Šanci tak má pouze v přirozeně řídkých lesích, což je nejspíš i případ dobříšské populace (doubravy při severním okraji města jsou tvořeny řídce rostoucími starými stromy bez olistění, které sesychají už dlouhou řadu let, nejspíš jim nevyhovuje podloží, které nezajišťuje dostatek vody). Lokalita u Vlašky je známá od roku 2017. Podařilo se nám odchytit pouze jednoho jedince tohoto druhu a to v lese podél lesního průseku kousek od louky. Na louku, kam jsme zavítali, okáči létají za potravou. Okáč kluběnkový má letové období až celkem pozdě a to v červenci a srpnu, poznat ho můžete i bez odchytu třeba Vy, protože v tomto období žádný jiný takto tmavý okáč nelétá.
Na závěr bych poděkovala Jardovi Poršovi za zajímavou exkurzi a motýlům, že létali a nechali se chytit 🙂