Ležela jsem několik dní doma, v horečkách, zimnici, kašli, bolesti hlavy. Dny jsem prospala se zapletenými vlasy do copu, bych si je nezacuchala. A jednoho rána jsem se probudila a všechny bolesti ustaly a zrodila se ve mě písnička. Takový dáreček shůry. Sluníčko mi svítilo do oken, hladilo po tváři a já si s kytárkou a se zvonkohrou prozpěvovala tahle slova a melodii. A samo mi přišlo propojit to s asi 4 roky starým videem, které mi leželo na disku a nemělo využití. Tak teď přišla jeho chvíle.
Tedy moji milí s vámi sdílím takovou radostnou spontánní písničku, za zpěvu ptáčku a potůčku a video proložené záběry z místa, kde to miluji a kam chodím čerpat energii. Video bylo natočeno asi v 10 stupních jednoho chladného jarního rána s mým kamarádem, skvělým kameramanem a střihačem Jiřím Dvořákem.
Při tvoření na mě vykoukl zajímavý článek o vlasech, že jsou to prodloužené naše myšlenky a že úprava vlasů má vliv na to jak přemýšlíme a jak se cítíme, což mohu jako dlouhovláska z osobní zkušenosti potvrdit. :-)
Kéž vás zahřeje na srdci a potěší a třeba pohne k vlastní písničce, která sídlí v každém z nás.
S láskou,
Eliška