hudba: Wolfgang Opratko, Johann Seidl / text: Zdeněk Borovec
(Láska je hra naivní,
ber to tak a hraj v ní.)
Smích, bouřka, pláč,
s tímhle nebudem slavní, ohoho.
Mít slávu? Nač?
Nám jde jen o to hlavní, ohoho.
Nejkrásnější jsou hry soukromý, ooo,
námět bývá tvůj, text je dílo mý.
Kdo tuší, co my,
že láska je hra naivní,
(ten si řekne: hraj v ní),
nestůj za kulisou.
Láska bez komercí,
(hříčka o dvou hercích),
jsou nic moc, i skvělí jsou.
Hrát sólo show,
to je představa hrůzná, ohoho.
Žít G. B. Shaw,
tak jedno určitě uzná, ohoho.
Nejkrásnější jsou hry soukromý, ooo,
námět bývá tvůj, text je dílo mý.
Ty pochop, co my:
láska je hra naivní,
(tak to ber a hraj v ní)
znova, bezpočtukrát.
Láska, věčný debut,
(v té hře „Být, či nebýt“),
co se pořád musí hrát.
Kdo na scéně zdejší,
(zná hru nádhernější)
lepší repertoár?
Láska, hra vždy stejná,
(nikdy beznadějná)
ani pro jeden pár.
Nejkrásnější jsou hry soukromý, ooo,
námět bývá tvůj, text je dílo mý.
Kdo umí? No, my!
Láska je hra naivní,
(ber to tak a hraj v ní)
znova, bezpočtukrát.
Láska, hra dvou štvanců,
(šrámy od kopanců),
těch se August nesmí bát.
Lítej, jak my dva v ní,
(úspěch mít je hlavní)
znova, bezpočtukrát.
Kritik, ať si žehrá,
(v tý hře nikdy nehrál),
což ho musí, musí štvát.
Tu hru s jabkem rajským
(hrajou ty, co maj s kým),
my jsme zrovna ten pár.
Kdo na scéně zdejší
(zná hru nádhernější),
lepší repertoár?