Hezké dožínkové zpívání i tancování (jestlipak je úroda u vás už opravdu sklizena byť ne kosou?). Jiří

@MariePlackova_HLUK_21

3 жыл бұрын

Abych pravdu řekla, ani nevím. Vždyť to, že jsou žně, poznáme jen podle projíždějících kombajnů. A přitom to bývala kdysi obrovská záležitost...

@navrcjura

3 жыл бұрын

@@MariePlackova_HLUK_21 Máte pravdu, Maruško. Ještě jako kluk jsem snášel snopy a stavěly se kolmo do kuželovitých "panáků" nebo na Hané na ležato do kříže, do "mandelů" (a v něm jich bylo 15, ten poslední překrýval ty klasy uprostřed, jako ochrana před zmoknutím. A ty kosy nahradily nejprve "samovazy". Následně se snopy vozily žebřiňáky k mlátičkám a teprve od nich šlo zrní v pytlích na humna schnout (tam z pytlů vysypané se dřevěnou lopatou pravidelně přehrnovalo). Na té mlátičce jsem také párkrát sloužil, rozvazoval snopy ať už svázané slaměnými povřísly anebo provázky a přistrčil je tomu, co to opatrně ládoval do mašiny. To pro ty, co o tom už absolutně nic nevědí. Jiří

@MariePlackova_HLUK_21

3 жыл бұрын

@@navrcjura Já to ještě dost pamatuju. Léty ta vzpomínka zesládla, ale tenkrát mně to připadalo hrozné: horko, prach a všudypřítomné osiny...

@navrcjura

3 жыл бұрын

@@MariePlackova_HLUK_21 Ty osiny byly až u té mlátičky a navíc jen při mlácení ječmene a žita a snad i u ozimé pšenice. Horko ke žním patří a snášel je člověk při užitečné práci a trvá to relativně jen pár dní. Jiří